Sirotek Féba časně vstala

kohout kokrhal dříve než

bylo obvyklé    na Slunci

krvavá skvrna   koza se

utrhla     vyběhla z chlívka

a meká své protesty k hluchým

uším     jetel nedorostl k mlsné

tlamě          i pes se zatoulal

v kanálu u silnice objevuje

co k sežrání    co nikdo už

nepotřebuje   co jen pro psa

dobré      ocáskem se usmívá

na žebráka    který se probírá

po nehodné noci na schodech

svatostánku     láhev prázdnou

stále svírá  v ruce     ukoptěné.

Blouznivá Féba     varovné skvrny

nevnímá   kohouta buřiče   zařízla

bude vývar       posilní toho muže

muže    muže    Svatý na podstavci

neprotestuje    dobře tak  je a bude

tulák muž    žena  žena   žena Féba

žebráka omyla    z podolku sukně

nastříhala obvazy   na rány zanícené

bosé rozpraskané paty namazala

hojivým balzámem        k modlitbě

kozí mléko a  chleba   nejen slovem

živ je pocestný     žebrák      a Féba

a byl žhavý máj       Kenchrej kvetla

jak snadné zapomenout   když krev

valí se řečištěm ženských tepen

na Ježíše    na Boha   modlitba

tichounká   netiší      nepomáhá

Féba, oddaná služebnice Páně

Hospodina     plave pstruhovým

potokem svých      snů   a tužeb

jen desetkrát, desetkrát cesta

pro měsíc     plná tvář   a zase

jen srpek    úsměv a  seknout

a     hříšnici       ženě      Fébě

vklouzne do náruče       Ryba

ten věčný symbol         víry

     a  lásky

            a naděje.