Je zajímavé, jaké tvary mohou mít naše sny. Sen se nás zlehounka dotýká a tím se vždy prozradí. Každé ráno si už myslím, že jsem se probudil. Vstanu, osprchuju se a vyrazím do práce. Chvíli pracuju, hodinu snad dvě, a najednou znovu cítím lehounký dotek. Je to jako pohlazení anděla – jemné, přímé a jednoznačné sdělení:“Sníš.“ V klidu se opřu do židle a usměju se. Vše na co pohlédnu, je upletené z jemných vláken pavučiny. Nic se nezmění, přesto je však všechno jiné. Ať se dotknu čehokoliv, mám pocit, jako bych se dotýkal hedvábí. Cítím se lehce a připadá mi, jako by vše ztratilo svou váhu. Všechna proč zmizí zároveň se všemi proto. Prostě jsem. Pomyslím si:“vždyť je to jen sen“ a pracuju dál.