Zrůda času se mi prochází po skráních

dup

krev se valí mezi vlasy se černá líheň havranů

nevěřícnost mi vydržela dlouho

i naivní pohled se držel zuby nehty ale pak přišlo stádo myšlenek

a všechny niterný pocity udupalo

do roviny se všemi sliby

s kterejma člověk obyčejně uléhá, když věří, že tráva bude růst

hesperidium se vychloubá dost rádo se svejma silicema

stejně tak jako krev je příjemně teplá

ale když ti krvácí dáseň, tak je to něco jinýho, než když ti popraskaly kolečka v mozku

Mlha se snáší nad obzorem a havrani kroužej

cejtěj kořist a snad proto se i podezřele zvedá vítr

i když všechno ostatní jakoby oněmělo, je tu trapně nebezpečný ticho

chmatá ti na šíji

mráz po zádech není neznámej pocit

začíná bouřka

pršej kapky uondanejch slibů

dopadaj ti přímo na rty a z nich ti vycházej nesmyslný bláboly

o ohranejch tématech

jako nemohoucí jen tupě zíráme na přicházející smrt

s každou perlou spadlou z nebe padá i sympatická kyselina

rozžírá ti napudrovaný útroby a zabíjí klíčky travního porostu

okolo mě krouží stará záští prolezlá ženská s berličkou a vypadaný zuby dotvářej nechutnou image

mlha houstne a utváří kolem tebe vír do kterýho padaj větve, havrani a smůla ze starejch stromů

je divný že nepřicházej blesky, místo toho padá ze zamračenýho nebe množství kamenů

praštěj tě do tváře a mě rozbijou hlavu

pak už nás omyje jen sirovodíkovej deštík rozčilenýho bůžka Marsu

Svítá, přiletěl první pták, a tvá sestra mu dala jméno sluky

přijdou lidi a najdou jen dvě mrtvolky v davu

mezi havranama

jedna je trnitej keř a druhá uschlej břečťan

a lidi přemejšlej, kde jsou ty vzpomínky co to způsobilo

a došli k závěru, že to byla přírodní pohroma.