Lehké poryvy větru

vržou dřevěnými vrátky

barva bývala hnědá, teď už oprýskaná dobou

Když je otevřou a vejdou do nich,

musí překročit lišejník a mechy časů

a projít zahrádkou před hřbitovem,

nechat si opláchnout obličej jemnými proudy vzduchu

Vkročí dál a dívají se na ošoupané schody,

rozrostlé hortenzie a baladické ibišky,

kamením vysypaný chodníček či mořem provoněné zdi

Doprovodem jsou jim malí vrabci

a zvuky lehkých vln valících se k pobřeží

poslouchají věrné ticho

a přemýšlejí, jestli bude pršet nebo zda se kaboní jen tak

Závan vstupuje lehkými kroky do opatství

zborceného věky a přitažlivého minulostí

stejně krásného, jako jindy

Bez zbytečných osob a vět s otazníky

prochází se temnými chodbami středověku

a vzpomíná,

jaké to bylo před pěti sty lety

Moře i kámen

racek, mušle i vítr

písek – byly stejné

Mýtus přírody

s levandulí okolo ruky,

ponořit se do tajuplného času

a zklidnit vítr slatinišť..