|
O naději a beznaději
Jak vykloubenou něhou hladit po vlasech?
Ne, nekřič! Nekřič… Prosím
Radši roztáhni křídla oken a leť
Drobnými pády do nového ráje
Na jazyku prýští potůček přání
Klopýtá přes zubní kameny
Úžinou hrdla prosmýkl se mi
A povodní, povodní srdce matní oči
Prý lék na chronickou lásku podobá se gulášové polévce
City rozhnětou v hmoždířích hrobníci a básníci
Břečku vyznání a vzpomínek třikrát denně po pláči
Nepomohly by víc pijavice žiletek?
NE!! Bouři života, duj mým tělem!
Hoď do klína rmutným chvílím rým a smeť je pryč
Padlou hvězdou nebo koštětem
A nad větve a pohledy stařen provázej mě
| 
