Když přimhouříš trochu oči

uvidíš mě na měsíci

stavím si tam nová města

ve kterých si valčík tančím

piju sladkou kávu expres

V úplňku se v noci koupám

jako štírek, divá Bára

v korzech ulic rozespalých

honím klobouk, vítr v kapsách

úsměv dětí, jejich haha

střádám do prasátka k mincím

až zas bude doba hluchá

ať je možno ruce zahřát

proutím židlí ratanových

trousím stíny něžných dlaní

drž je, drž mě, ať nevzletím

zpět k té zemi,

kde se trápím.