Vedli jsme spolu vážnou rozpravu
Snad o blízkosti konce světa
Snad o příčinách horkoléta
Snad o vadnoucím kvítí v lukách
Snad o stromu jenž v zimě kvete
Bylo to v onom parném létě
A já se cítil trochu nesvůj
Tak navrhl jsem – chvilku postůj
Hle: pěnkavy brhlíci hýli
Jen na chvilku jsme zastavili
Tvé oči bloudí v klenbách stromů
Až je mi úzko a chci domů
Teď nebo nikdy sobě dím
Přes tvář ti vlasy padat zřím
Než odženeš je jiná ruka
Je rozechvěle nazad smýká
A vůbec přitom nepospíchá
A pečlivá je přespříliš…
Máš divně rozpálenou líc
A nemluvíš a neuhýbáš…
Cítím že tohle neustojím
Tak k tobě blíž se zvolna kloním
A naše zrak lžou si sen
Pak ptáci chvíli vůkol vřeští
Shůry burácí ševel listí
Než v jeden splyne nás dvou dech