Tam někde na kraji

naší zahrady

je plot

trochu už zpuchřelý

stačí ho najít

a pak

slepými prsty

hledat

s jemným poťukáváním

to nízké zádveří

možná je skryté

za keřem trnkovým

opatrným dotekem

hledej je

dobývej

jak stříbro z rudné žíly

už tolik hubené

a pak si vzpomeneš

na všechna zaříkávadla

svých dětských

tak zdánlivě

všedních dní

abrakadabra

a

Sezame, otevři se

a když po čtyřech

tak jako tenkrát

tak jako dítě

prolezeš

tím trochu

slizkým

otvorem

znovu pochopíš

všechno, co utopila jsi

v bahýnku svých všedních

dní. A tak tedy, s lomikámenem

slzičkami panny Marie, krokusem

se stinným hájem plným fialek

s klokočím nedozralým

které věnoval ti mládenec

nebylo z čeho motat růženec

s Popokatepetlem, s Learovým

Duj, větře, duj, a taky

když dovolí mi

se Seifertem a Šiktancem

a posmutnělým Ortenem

u ohně budou sedět

a zpívat své písně

a s pytlíkem vůní

z maminčiny kuchyně

a cárem z její zástěry

s mojí písankou

snaživé školačky

s mým břichem vzdutým

přesladkým dítětem

plovoucím ve mně

něžně medúzovitě

já znovu ožiji.