Zahřmělo se a ještěrce upadl ocásek, rozesmála se smíchem racčího trusu, co padá z výšin do fialového moře, na které hledí slepý muž.
Smích zacinkal na sklenky plné pěny, co kape od psí huby a vzteklina rozežírá ho až do morku kostí a ty se složí do panáčka s cigaretou.
Zatančí si s tebou twist na hrobě klauna, nejveselejší pohřeb dějin druhého světového míru, který překvapivě vyhlásilo Německo a v Mnichově mu nikdo nebránil.
Tvé slzy smáčí trny závoje, co Ježíš na hlavě má a Bůh si povzdychne, když lidé oblečou jeho synovi slušivá tanga.
Racek zamává oranžovými křídly, co vystřihla mu z papíru sedmdesátiletá holčička. Perly ti hodí vzhůru do domu na nebesích a ony se roztečou do ledové kávy.
Nádech a výdech slunce zapadá na východě je prostřeno a ty se vracíš z říše divů, Alenko...
|