Ztrácím se ve světě

a tak chci

zase si čichnout

k ostravským chodníkům

když jsou spláchnuty

deštěm

a nad městem

hoří ohňostroj

rudé strusky

rostoucí

jako žhavý květ

na haldě.

Chci čmárat do prachu

špinavých skel

autobusů a tramvají

monogramy

mé a ještě kohosi.

Chci u Elektry

tam, kde byla výhybka

stát s tou blbou tyčí

zase bezradně

a čekat

kdy jaký kravaťák

se slituje

a pootočením

posune chod

tramvají

průzor skly

můj náhled na muže.

Chci naposled

zamávat vozíkům

na lanech

plujícím jako ptáci

na nebi

ve slezské Ostravě.

Jsem prostě ztracená.

A chci se podkopat

(to mám v krvi

po dědcích)

tam, domů

do Ostravy

když mi bylo

deset let.

Jsem prostě smutně

zpěvavá

(a to mám v krvi

po bábě.)