Vylétne na strom

bude to asi dub

to aby unesl

jeho tíhu

jeho závažnost

jeho pýchu

jeho nabubřelost

mě posadí na bidýlko

v rohu kurníku, nechá mě

sladce pokvokávat

čistit si zobáčkem pírka

to abych byla úhledná

on na dubu bude krákat

koukat po mně tu jedním

tu druhým okem, a někdy

taky koukat někam jinam

ve slunku se mu budou lesknout

duhově jeho křídla

prostě se bude naparovat

nad slípkou popelavou

šedivou, zamoučnělou

se sazí v koutku oka

to jak budu marně přikládat

do kamen v domku z bláta

a on se mi bude smát

něžně a láskyplně

až v smíchu přehlédne

že to já jsem uhlídala

před vetřelcem svá mláďata.