Nesmyslnost

Mými ústy
já obléknu tě do hvězd
tvé tělo posázeno démanty
noci... v noci
se probouzí ze zhýčkané rozkochanosti

Ve studené místnosti...
s jediným střešním oknem
při rosu plakajícím úsvitu
... já splním si svůj sen
v bezesném bdění

Ráno se probudím v lese
sama pouze se srnami
a s tebou
v myšlenkách na rozhraní
ticha a šílenství

Proskočím pryskyřicový vodopád...
z krve a slz borovice
umírající zármutkem
...do dvou strašných snů
po bezhvězdném novoluní

Až noční pravda vysvitne
na pokraji mých vzpomenutých zapomínek
rozzáří se nebe za noci
a Luna roztaví stříbro pro koruny borovic
aby neplakaly

Jejich stříbro se zmocní mých očí
a protká je stříbrnou pavučinou
která mě zaslepí touhou po odpovědi lesku...
... odlesku tvého hvězdného šatu
v mých panenkách

Touha mi nechce dát
spánek
ale daruje mi naději
na záchranu
v podobě snu...

... o smrti
zhýčkané rozkochanosti