Říjnová rána – déšť krajinu mlží

chladná jak tvé srdce, co cizí úspěch neodpouští.

A já ty zlaťáky dávno přičítám jako ztrátu!

Zas toužím hladovět a křičím po návratu.

Elegantní sáčko a kravaty, co oběsily.

Žárliví úředníčci pro něž nebude nikdy dost…

Nedáš-li jim, srdce tvé by pošpinili

-obarvená láska zvaná proradnost.

Nevím jestli chci ještě stavět tento svět?

Dávat pít žíznivým a hledat pro ně práci.

Jen tak zavřít oči, nevidět a neslyšet,

že nic není pro ty, kteří neuplácí….