Rabínský midraš (Mechilta): Bůh vypovídá sám o sobě: „Vládnu žárlivostí, ale žárlivost nevládne mnou.“

C.Tresmontand: Hebrejské proroctví je vědění, poznání a porozumění skrytému Božímu záměru se stvořením a člověkem, jenž se právě objevil, sdělované všem lidem.

F.X. D’Sa: Bhagavad-gíta je vrcholem hledání, které začíná světovou obětí a končí všecelkem, a počátkem osobnějšího vztahu mezi člověkem a Bohem. Osobní charakter milostné nabídky není ani lepší, ani horší, ale jiný v porovnání s křesťanským teismem.

Mohammed: Bůh je posledním a největším soudcem, protože je všemocný a je absolutním stvořitelem lidí.

H.Vöcking: Korán zvěstuje existenci Boha, a lidský rozum jej tedy může chápat jako znamení. V tom jsou muslimové zajedno.

Filón z Alexandrie: Bůh nemá nerozumné vášně, stejně jako nemá tělo.

Moše Maimonides: Bůh je nehybný hybatel kosmu, jímž nehýbou city.

B.Spinoza: Bůh nezná vášně a nevzrušují jej žádné afekty radosti nebo smutku.

Smowhala (Indián kmene Wanapuma): Bůh řekl, že on je Otec a země je Matka lidstva, že příroda je zákon, že zvířata a ryby a rostliny jsou poslušny přírody, jen člověk hřeší. Toto je starý zákon.

I.Kant: Smysluplný život a mravní jednání si nelze představit bez víry v existenci Boha, bez svobody a bez lidské nesmrtelnosti.

S.Kierkegaard: Čím víc představy Boha, tím víc sebevědomí a čím víc sebevědomí, tím víc představy Boha. Křesťanství není jedno náboženství vedle jiných. Mění podmínky lidského existování. Staví existenci do situace rozhodování, zda přijme nabídku Bohočlověka, nebo ji odmítne.

N.Baumert: Duch a látka si nejsou navzájem bytostně cizí, protože obé je předznamenáno v Bohu, jakožto jejich pravzoru. Teprve z tohoto hlediska je člověk bezpečně skryt v Bohu s celým svým bytím i tělem, což se završuje ve zmrtvýchvstání těla.

V.Solovjov: Konečná úloha osobní i společenské mravnosti je v tom, aby se Kristus, ve kterém přebývá všechna plnost Božství tělesně "vytvořil" ve všech a všem.

P.Tillich: Odpuštění, které si dávají lidé mezi sebou, nestačí na očištění a nový začátek.

P.Teilhard de Chardin: Křesťanství si důrazněji a realističtěji než kterýkoli jiný psychický proud v dohledu neustále udržuje žhavou vizi vesmíru nikoli neosobního a uzavřeného, nýbrž otevřeného svou budoucností vůči božskému středu.

A.Frossard: Všechno je ovládáno přítomností Jednoho, jenž je zároveň mimo a v nás všech, o němž nikdy nebudu moci napsat, aniž by se mne zmocnila obava, že raním jeho lásku...

E.Kunz: Právě proto, že slovo boží lásky nelze odvodit a nelze potvrdit z naší zkušenosti světa, vyzývá nás, abychom se otevřeli nade všechnu zkušenost.

H.Waldenfels: Že narůstá porozumění mezi buddhismem a křesťanstvím lze poznat podle toho, že mezi oběma buddhistickými cílovými slovy „moudrost“ (prajná) a „soucit“ (karuná) je patrný zřetelný posun na agapejský akcent.

P.S.Laplace: Ve své nebeské mechanice hypotézu „Boha“ nepotřebuji.

J.G.Fichte: Neuznávám Boha jako osobu, neboť osobnost nutně znamená ohraničenost a konečnost.

L.Feuerbach: Bůh vzniká z pocitu nedostatku.

K.Marx: Budoucí komunistická společnost se bude vyznačovat tím, že v ní už nebude kladena otázka po Bohu, neboť lidé se konečně sami stanou plánovitě společensky jednajícími tvůrci svého světa.

F.Nietzsche: Smrtí Boha nastává v dosavadních dějinách zlom, z něhož nevyplývá žádný společenský vzestup.

J.P.Sartre: Mlčení – to je Bůh. Nepřítomnost – to je Bůh. Bůh, to je osamělost lidí.

S.Beauvoirová: Jednoho dne jsem abstraktní představu Boha kdesi na nebesích vymazala.

J.Monod: Víra ve stvořitelskou aktivitu Boha je animistickou pověrou, za vznik duchovního života člověka a života vůbec vděčíme bezduché čiré náhodě.

F.Kambartel: Slovo „Bůh“ je jakousi šifrou pro určité sociální nebo individuální zkušenosti, touto funkcí se však vyčerpává.

P.Singer: Všechny živé bytosti jsou si rovny, že je člověk stvořen podle božího obrazu je nesmysl.

G.Bataille: Bůh je děvka. 

Svaz bojovných bezvěrců (1925, SSSR): Bůh neexistuje!