Smutek z prázdné skleničky

usadil se mi za víčky,

v pokoji za ranní půlnoci,

podléhám zvláštní bezmoci.

Z pekla mi nikdo nepomůže

A v Boha? Věřit nemůžeš...

Kroky slídí po špičkách,

milenci na vlahých lavičkách

mají svůj svět tady a teď,

slaná voda je pro ně med.

Ze samoty úzkost mě budí,

krajiny žár a teplo studí,

je to duše mé krajina,

prázdno dní, co začíná.