|
Sedím v pivnici pod lešením
a čekám na kus žvance.
Abych se nenudil,
budoucnost hádám z pivní pěny...
…a jsem z ní mírně vyděšený,
jakobych viděl ubohého starce,
číšník ho právě vyhodil,
je špinavý a opuštěný,
div nesmrdí a je mu zima,
jen peníz na hrudi mu připomíná,
že kdysi taky opustil
a život mu to nyní vrací,
guláš, rum, rohlík, vodku, gin
v té zaplivané denní štaci...
…jak nepodobné ženě,
která ho tenkrát k sobě zvala,
aby mu láskyplně, každodenně
vařila, prala, prostírala
a přitom ještě postála
modelem jeho poezii
na horských pláních sjezdovek
či horkých plážích ve Francii...
…nechápal, že ji může ztratit,
vždyť jeho mosty hořely
a neměl kam se vrátit,
tak se to nějak seběhlo,
bum bác a neví ani jak...
…to staré otrhané sako
se vydalo směr azylák
mezi zdi lisu
smutku a samoty
filcovou dekou, pětku za den,
zahánět trampoty...
…ne, tohle nemá cenu,
takhle to nebude a basta!
Odfouknu vztekle drzou pěnu,
co mě to napadlo,
myslet na milovanou ženu
a přitom pít
černého Radegasta!
| 
