Ještě mi na cestu bludičky svítí,
vedou mě do těch míst, kde bývá cíl.
I když čas zamotal klubíčky nití,
někdy, co doutná, se pod víčky vznítí.
Jen projít labyrint trvá teď dýl.
Ještě dost obrázků kryje zdí bílo,
stále si schovávám několik knih,
z kterých pár začátků nebylo - bylo
hluboko doprostřed někam se vrylo
a to, co zůstat má, zůstalo v nich.
Ještě se každý den dotýkám země,
vnímám tmu, světlo, zvuk, vůni a chuť.
I proto neprodám nikomu levně,
za třicet stříbrných, co tepe ve mně
a každou vteřinu šeptá mi: buď!
|