Zaklínám, zaklínám

klínem ve dveřích

aby vstoupila

horká vlna

která nás zaplaví.

Všechny závity na srdci

šroubuji, do leva, do prava

tak, jak se podaří, nepleťte

se prsty, nesmotejte se

v mystické uzly, tam na východ

už pustina, už dobita každá

země svatá

už zbývám tady

jenom já

a učím se pohladit.

Hladím písmenka

vyplazuji jazyk, tak jako to

moje dcera dělávala

teď, když odezněla zloba

jak divně motala

ocásky, křidýlka

korunky písmenům

do své písanky. 

Už hladím ty svaté

kamenné, co stojí

na mostech. Už si nás

hlídají. Možná, že bys chtěl

pod svatým Rochem

mě políbit. Nedělej to,  

milý. Zvředovatíš

dřív než v noci

se sochy půjdou smáčet

do černé hladiny. Obvazy

za ta staletí jsou už kamenné.

Tak tohle byla krev? Nemýlíš se?

Vždyť už neteče. Jak

k nerozeznání

je mléko, krev, med.

Co zranilo

takhle za kuropění

odraz všech postav

v mém románě

na hladině řeky?

Lámu si nehty, k čertu

tyhle parády

každá oprýská.

Zaklínám, zaklínám

klínem ve dveřích

mé divné  bestie

ať navždy usnou

ve svých

   nekolíbkách.