Mícha
staletý kruhy od kávy na stole trýzní strachem z toho co nebude
všude zábradlí jak mříž, co krok, to kříž
sloupám omítku ze stěn, stejně se jen tváří
Kdo je nejlepší a v čem?
klikatá čára je vždycky znamení
Stín vlastního já se mě snaží překonat, ale já se nevzdám a to ho pěkně míchá.
Vložky balte do papíru!
Dlaždičky, koš a dveře – toť mé soukromí!
Porcelánová mísa uprostřed mě vítá,
Ani neví, jak to dneska schytá.
Však nikde jinde sám člověk není,
ba ani žádné rozptýlení.
nejlepší místo k meditaci
Jsou i tací!
Ozvěna
Splín z pilin po ránu
a zbyli jen ti, co se zpili
i víko od koše chybí,
všude jsou jen chyby…
kdyby tak hnusnej hnus neměl dost času
když postavím židli, ozvěna se nese chodbou
plo(t/d)
Sprosté znaky na mě taky odevšud koukají
potají
my se ale nestydíme
buď jak buď, stejně je to jedno
když punk’s not dead
už i stromy mají vlasy?
a v hlavě guma
příď budoucnosti mě bodá
do slabin
vše, jen ne míjení
tady hipís, tam hipís,
co si tu počnem – v Chocni?
vlak, ten drak se krotit nedá
a koleje sou samej výmol
Hora
Kruh pod okem se na mě ráno šklebí
V zrcadle
Ale vlaky teď nejezdí
Jen čaj to spraví – buďme zdraví!
Ode zdi ke zdi jak moucha v lampě
Všude to šušká a hučí mi v hlavě
Jen hora je nekompromisní
V noci skřeti ulicí se plíží,
Jdou k nám a mě se oči klíží
Hoď kamenem, kdož nejsi opilý
Vždyť budem doma
Za chvíli
|