Klokaní anabáze

O Austrálii je mimo jiné známo, že tam žijou klokani. Tím vám samozřejmě nepovídám nic nového, protože klokani mimo Austrálii nikde jinde na světě nežijou. Austrálie má dokonce klokana na státním znaku. Je to vlastně jediná země, kde lidé (a ještě častěji psi) jedí maso zvířat, která jsou v zemi součástí státního znaku.

Klokani však mají přímo v Austrálii velmi nebezpečného nepřítele: profesionální myslivce. V Austrálii totiž žijou desetimilióny ovcí a jiných trávožravých oblud, dovezených většinou z Evropy. Farmáři se proto bojí, aby klokani neužírali ovcím trávu. Proto si najímají myslivce, aby klokany stříleli.

Rudý Klokan je ze všech druhů klokanů největší a je zákonem chráněn. Jelikož myslivci nešetří ani chráněné rudé klokany, jejich počet zvolna klesá. Proto se Rudí Klokani rozhodli emigrovat na Nový Zéland. Byl tu však jeden dost vážný problém. Jejich vůdce Rudý Klokan si prohlížel mapu, ale ať dumal, jak dumal, stále nepřicházel na žádné kloudné řešení, jak se vlastně klokani na Nový Zéland dostanou. Problém spočíval v tom, že Nový Zéland je od Austrálie vzdálen asi 800 kilometrů. Po zemi by tuto vzdálenost dokázali klokani za pár týdnů doskákat, jenže oněch 800 kilometrů je po moři, což je právě svízel. Klokani sice plavat umějí, ale tohle pro ně bylo moc daleko. Vlastně by to bylo příliš daleko pro každého plavce, který by neměl k dispozici loď.

„Poletíme na Nový Zéland letadlem !“ rozhodl Rudý Klokan. Klokani doskákali do hlavního města Canberry, které jako jedno z mála australských měst neleží na mořském břehu, ale hluboko ve vnitrozemí. Tímto rozhodnutím se Rudý Klokan pojistil proti myslivcům z obavy, aby ti zlatí hoši samou radostí nenaházeli klokany do moře.

Klokani si v Canbeře koupili letenky a čekali, až bude ohlášen nástup do jejich letadla. Do letadla mířícího až na Nový Zéland ! Konečně zazněla kýžená výzva. Klokani doskákali k nástupním schůdkům - a najednou byl konec všem nadějím ! Dál to opravdu nešlo ! Klokani, zvyklí překonávat mnohametrovými skoky obrovské množství kilometrů australských stepí, nebyli schopni vyskákat několik metrů po nástupních schůdcích z ranveje až do letadla. Vlastně nebylo divu. Klokani byli zvyklí na všechny nástrahy australských stepí, kde jim sice hrozila ledajaká nebezpečí, ale žádné schody tam  nebyly ! Plán Rudého Klokana na emigraci na Nový Zéland zkrachoval, protože klokani vůbec neuměli hopkat po schodech. Ani nahoru, ani dolů.

„Tak jsme to pěkně podělali.“ přiznal sebekriticky Rudý Klokan. „Letos se budeme muset před myslivci skrývat.“

„A co chceš dělat napřesrok ?“ zeptal se jeden z klokanů.

„Pokusíme se doplout na Nový Zéland nějakou rozumnou lodí. Na loď se naštěstí nastupuje z mola po můstku. Bez schodů...“

„Takže musíme doskákat do nějakého přístavu a sledovat tam lodě.“

„Jistě.“ odpověděl Rudý Klokan. „Ale nesmí to být v Sydney. Tam by nás ještě přejelo nějaké přiblblé auto. Je jich tam prej hrozně moc. Zbývají přístavy v Melbourne a Adelaide.“

Zbytek lovecké sezóny se klokani skutečně museli před myslivci skrývat...