|
Až prohraju všechny svý sny v mariáši,
až začnu Boha tajně pomlouvat.
Až lidi začnu nenávidět za to, co k životu jim stačí
a až sebe začnu mít až směšně rád.
Až budu křičet ze spaní,
co říct já nahlas, zradilo by mojí pýchu.
Až uslyším, jak spiklenecky šeptají
si stěny jako svědci dávnejch hříchů.
Až slzám svejm se budu trpce smát
a olizovat si je z tváří.
Až na Davida začnu si zas hrát
a přeprat budu chtít svý stáří.
Až svou ženu začnu nenávidět víc než dřív
a nejvíc za to, že už není sama.
Až v tichym koutě zůstanu sám pít
a čekat až si pro mě příjde s kosou dáma.
Až zjistím, že můj život byl jak za nehtama škvára
a že vůl jsem byl, že nebylo mu rovno,
až pojede si pro mě černá kára
...
Tak pak to bude vážně zlý.
|
|
|