|
| |
 |
|  |
SETKÁNÍ
Jednoho blíže nespecifikovaného roku se Katka rozhodla, že stráví dovolenou podle svých nejtajnějších představ. Netoužila po dovolené někde v dálavách u moře, ani po horských hřebenech cizokrajných velehor. Tajně toužila po dovolené někde u rybníčka zapadlého hluboko v lesích, kde živáčka nepotkáš jak je rok dlouhý. Dlouho se vyptávala všech známých, zda neví o nějakém takovém místě. Až jednoho dne u oběda snad nechtěně vyslechla rozhovor od protějšího stolu. Dva pánové se bavili na téma: „Zapomenutá krásná místa“. Jeden z mužů horoval chvalozpěvy na rybník uprostřed luhů a hájů daleko od civilizace a přesto na dosah ruky.
Katka po příchodu z práce domů ihned začala hledat staré mapy oblasti o které se bavili muži u oběda. Po chvíli hledání našla to, co hledala. V mapě byl vyznačen i rybník o kterém tolik snila.
Rozhodla se rychle. To je to správné místo, kde stráví svou dovolenou dosti daleko od požitků a přežitků civilizace, místo, kde ji nikdo nebude rušit v nečinném rozjímání.
Přiblížil se měsíc srpen, čas podnikové dovolené. Katka již týdny nedočkavě připravovala vše potřebné, co si chtěla vzít sebou. Když už měla nasednout do vlaku, zjistila že její batoh váží příliš, než aby jej unesla. Musela znovu zvážit co vzít sebou a co zanechat doma.
Nakonec to zvládla, a tak začala doba splnění, vysněných přání.
Po několika hodinách strávených ve vlaku Katka vystoupila na jedné malé zastávce. Rozhlížela se kolem sebe. Vesnička, ke které patřila tato stanice, byla poměrně dost vzdálena, protože přes pole a menší kopec byly z nádraží vidět jen střechy některých domů a kostela. K vesnici šla od vlaku jedna stará babička. Katka si všimla hlavně jejího šátku, který měla na hlavě. Byl pěkně barevný, takový, jaké nosí jenom babičky.
Nahlédla do mapy a po té se vydala malou cestičkou k lesu. Očividně tudy mnoho lidí nechodilo, protože cestička byla zarostlá a místy se ztrácela úplně. Trvalo ji celou věčnost, než se dostala na pěšinu, která se táhla mezi lány obilí a ústila v lese. Několikrát musela znovu nahlédnout do mapy, aby nesešla ze správné cesty. Když dorazila k lesu, začalo se smrákat. Katka dostala pochyby, jestli šla správnou cestou a jestli opravdu najde onen rybníček.
Slunce zapadlo za velkou mez, v lese se zešeřilo a Katka uviděla malé světélko v dáli. Okamžitě si vzpomněla na pohádku o Jeníčkovi a Mařence a možná si jako Mařenka i připadala. Ovšem nenechala se zviklat světlým bodem v dáli a pokračovala po pěšině.
Když už se setmělo úplně, došla na kraj lesa a za nízkým mlázím objevila to, co hledala. Na hladině rybníka se třpytil srpek měsíce, který se sem tam vynořil mezi mraky. Katka si našla malý palouček blízko rybníka a nedaleko od lesa. Na něm si postavila svůj malý stan a šla si hned lehnout, protože cesta z civilizace až sem ji přeci jen značně unavila.
Než zhasla baterku, popřála si labužnicky- „dobrou noc Mařenko“ -.
Ptáci zpívají, žáby kuňkají, nad rybníkem se zvedá lehký opar. Katka se probouzí.
Vstala, otevřela stan a rozhlédla se. To, co včera večer schovala tma, to bylo ráno vidět v celé své kráse. Onen muž z práce nelhal. Nikde ani noha, jen na rybníku se prohánějí kachny. Lehký opar se pomalu zvedal a nad les se vyhouplo sluníčko.
Katka se začala věnovat všemu tomu, co správný táborník musí.
Když si uvařila kávu na ohništi, které jí dalo dost práce, bylo již slunce vysoko na nebi. Rozložila si před stanem deku a celý den se věnovala opalování, koupání a nicnedělání. Poslouchala cvrlikání ptáčků ve větvích stromů a snad i vánek, který se sem tam zvedl nad rybníkem.
Takto utíkal den za dnem. Slunečný den, teplá letní noc, dovolená, která se podaří jednou za hodně dlouho a k tomu na místě, kde se za těch několik dní neobjevila ani jedna lidská tvář.
Katka si nevýslovně užívala toho, čeho si člověk ve městě žijící užít nikdy do sytosti nemůže.
„Samozřejmě musí přijít to, proč tento příběh dokumentuji v této publikaci.“
Káťa uléhala jednoho večera, když před stanem pomalu dohoříval ohníček, u kterého celý večer seděla a možná přemýšlela, možná meditovala, to se dnes už asi nikdo nedoví a také to není pro děj příběhu důležité. Záhy usnula, ale dříve než slunce roztrhlo temnou noc se zase probudila. Z kabelky vytáhla hodinky a nevěřícně zakroutila hlavou. Ty ukazovali teprve čtvrt na čtyři. Katka byla trošku zmatená, snad proto, že se jí běžně nestávalo, aby se budila v tak nekřesťanskou dobu. Schovala hodinky zpět do kabelky a v tom okamžiku dostala pocit, že musí vylézt ven ze stanu.
Nezdržovala se oblékáním a vyskočila ze stanu, jen tak ve spodním prádle. Všude bylo ticho. Nepatrný hluk dělali jen vlnky pohupující se na rybníce. Byla krásná jasná letní noc. Určitě bylo přes pětadvacet stupňů Celsia.
Katčin pohled utkvěl na hvězdné obloze. Sledovala dlouze, jak některé hvězdy svítí jasněji, některé zase jakoby pohasínaly. Viděla dokonce padat hvězdu. „Ta musela spadnout hodně blízko“ pomyslela si.
Najednou uviděla na nebi pohybující se světelný bod. Když jej zaregistrovala, světelný bod změnil prudce svou letovou dráhu a začal klesat k zemi. Bylo to takové zrychlení, že jí to úplně vyrazilo dech. Nevěděla, co si má o tom myslet.
Z počátku ji napadlo, že to určitě bude nějaká družice na své oběžné dráze, ale po tomto šíleném manévru o tom začala pochybovat. UFO nikdy před tím neviděla a její jediný kontakt s tímto fenoménem byl skrze časopisy, ve kterých v minulosti našla sem tam nějakou zmínku nebo obrázek.
Najednou začala mít pocit, jakoby světelný bod, který již musel proniknout zemskou atmosférou a zajisté byl nedaleko nad horizontem, opět změnil směr. Nyní tento světlem zalitý letící objekt mířil přímo k jejímu rybníčku. Přibližoval se takovou rychlostí, a Katka si začínala myslet, že se vůbec neprobudila a že snad ještě spí. I jeho velikost se začínala zvětšovat a Katka i při svém úžasu začínala přemýšlet jestli už někdy v minulosti takový to objekt viděla. V rychlém sledu událostí zjistila, že s ničím takovým se ještě nesetkala. Objekt proletěl Katce vysoko nad hlavou a zmizel nad lesem. Káťa zůstala jak přimražená. Nevěděla co si má myslet o tom, co právě viděla.
Ovšem v tomto okamžiku nebyl všem událostem konec. Onen objekt se totiž objevil znovu. Uviděla ho opět nad horizontem, jako poprvé. Celá událost se opakovala až na to, že tentokrát UFO nad rybníkem místo aby zrychlilo, značně zpomalilo a nakonec po nepatrném otočení zastavilo docela. Nyní Katka stála a dívala se ze spodu na oválně vypadající objekt, s mnohačetnými tmavými otvory, které zely prázdnotou. Ze stroje vycházelo blíže nespecifikované bzučení hlubokého tónu až z toho Katce naskočila husí kůže. Vnímala pocit, jakoby někdo uvnitř tohoto objektu chtěl navázat bližší kontakt právě s ní. Byl to takový divný pocit, který Katka nikdy před tím nepoznala. Čas jakoby pro ni přestal docela existovat. Jediné čemu věnovala pozornost byl nazelenalý světelný paprsek, který z ničeho nic vystřelil ze spodní části neznámé vesmírné lodi a usedl na palouk mezi ni a rybník. Tento paprsek nyní tvořil spojnici mezi zemí a vesmírným korábem. Katku napadlo, že by to mohl být nějaký druh výtahu, což se během dalších pár sekund potvrdilo. Nitrem tohoto „světelného válce“ zamířil k zemi světle žlutý, žhnoucí bod. Když se přiblížil k zemi, asi do úrovně jejího pasu, světelný válec zmizel někde v nitru vesmírné lodi.
Na palouku zůstal jen onen žhnoucí bod. Katka měla nutkání jít blíže k tomuto bodu.
„Strach nebo obavy z neznámého, které by měl pravděpodobně každý, kdo by se setkal s něčím podobným, Katka nepoznala.“ „Není vyloučené, že tento bod vyzařoval jisté uklidňující vlnění, které Katce dodávalo odvahu.“
„To však Katka nedokázala popsat, ani nějak jinak mi přiblížit a tak to přeskočím, protože v tomto okamžiku nechci spekulovat.“
Rozhodla se tedy, že půjde blíže k tomuto světlu. Čím se více přibližovala, tím se ostrost světla snižovala. Když už stála na metr od tohoto bodu, světlo uhaslo docela. Nyní se Katka dívala na předmět kovového vzhledu, stříbrné barvy, který vypadal jako oko se čtyřmi rohy.
Tyto rohy byly rozloženy následovně: Byly po stranách dva a dva. Dva se tyčily směrem nahoru od oka a dva dolů.
Katku nenapadlo nic jiného, než aby tento předmět vzala do rukou.
Chci podotknout: „To je ta ženská logika. Vidí něco co se třpytí a musí to mít.“
Ucítila teplo, které vycházelo z nitra tohoto předmětu. Držela ho v rukou a znovu začala vnímat ono nespecifikované bzučení hlubokého tónu, které vycházelo z nitra lodi. Podívala se směrem nahoru. Z mnoha četných otvorů, které předtím zely prázdnotou, vycházely směrem ke Katce tenké světle zelené paprsky. I ono oko, které mělo uprostřed otvor podobný oku v oku, začalo svítit stejnou světle zelenou barvou.
Katka měla příjemný pocit z tohoto neznámého objektu. Znovu se podívala do svých dlaní, když najednou ucítila prudký závan větru. Opět se podívala do míst, kde ještě před malou chvílí byla vesmírná loď. Nyní se dívala už jen na jasnou noční oblohu.
Prudce se otočila směrem k lesu a uviděla onu vesmírnou loď, jak pomalu stoupá ke hvězdám. Světla, která vycházela ze spodní části lodi, uhasla a loď po změně kursu a obrovském zrychlení zmizela na černé obloze.
„Je to tak trošku záhada, protože onen předmět zůstal Katce v dlaních a aby toho nebylo málo, svítil svým světle zeleným světlem ještě dobrých deset minut.“
„V těchto místech by mělo být to, co následovalo po odletu onoho neznámého objektu.“ „Ani po podstoupení regresní hypnózy se Katka neupamatovala na to, co následovalo.“ „Další na co si jasně vzpomíná je to, že když se ráno probudila ve stanu, onen předmět kovového vzhledu držela pevně ve svých dlaních.“
Následující den sbalila svůj stan, uklidila místo po ohništi a vrátila se zpět domů. Dojmů měla habaděj, ale přemýšlela kdo by jí uvěřil to, co zažila jednu srpnovou letní noc.
Poznámka: Ze zjevných důvodů jsem pozměnil jméno mé známé.To však nemění nic na věrohodnosti toho, co popisuji v tomto příběhu.
Asi po týdnu, co se má známá vrátila z této neobvyklé dovolené, se u mne doma rozzvonil telefon. Domluvili jsme si schůzku na které mi celý svůj příběh pověděla. Jelikož tušila, že nebudu ochoten uvěřit všem detailům, které mi řekla, přinesla sebou i onen předmět.
Měl jsem možnost jej držet ve svých dlaních a nezbývá než potvrdit, že jistá (neznámá) energie z tohoto předmětu je cítit.
Když jej vzala do dlaní Katka a soustředila se, předmět začal slabě světélkovat již výše zmíněnou barvou.
„A vysvětlení toho co jsem zde popsal?“
„Není, prozatím není.“
|
|
|
