Dvě srdce o jedné touze
Mít jeden k druhému blíž
Však snem je touha pouze
Když ve vzpomínkách bdíš
On vstával ona ulehala
Lákal ji cestou denních krás
Ona se vždy jen pousmála
A v jeho záři slábl ji hlas.
Pečlivě sušil všechny slzy
Jenž zanechala na růžích
Pak chvátal aby brzy
Měl možnost vidět její smích
A v skutku opět potkali se
Jenže byl znaven dlouhou poutí
Tak i přes prosby v jejím hlase
Nemohl prostě neusnouti
Ona své hoře těžko skryje
Stává se smutnou slzičkou
Tou květy země teskně myje
A kolébá je písničkou
Stříbrné noty vítr nese
Květy se sklání vzlykaje
Maličká růžička se třese
Pomoci žádné neznaje
S poslední slokou jak to bývá
V naději čeká na zázrak
Sice se v dálce rozednívá
Však zlaté světlo kalí zrak
Vždy na rozhraní dne a noci
Jen na chvilku maličkou
Prožívali lásky pocit On sluncem je ona hvězdičkou |