Potloukám se
po okolí
nemám v kapse
nic - to bolí
čmárám po zdech
svoje city
a můj povzdech
jako břity
fréz a nožů
nemám úkryt
jediného z mužů
na těle mám vryty
samochtěné vrásky
drobné dřevoryty
od mé dávné lásky
bloudím lesem zimních králů
co kdo snesem?
bez kraválu
snítka rozhřešení
to je málo
střádám na lešení
aby stálo
moje štěstí
aspoň na malinkou chvilku
šířím zvěsti
vydávám se za Popelku
bez oříšků
svět mě nemá rád
dám si po kalíšku
vymyslím si hrad
upadnu do emočního spánku
spánku zapomnění
rozepíšu novou stránku
po svém proměnění