Spálené lesy

Ruce propletené jako vinná réva
horké vzdechy touhy
čerstvé dřevo, když novotou svou sténá
panna němá
hořící
chtíč svůj tišící
pod pokrývkou stínů noci.
Dvě těla v jeden kmen propojená
novotou voní
vášní ukojená
myšlenky se hlavou honí
smůla stéká
po sličném boku mladé borovice
kůru svléká
rozpálená dívčí líce
jehličím nasycená
lidská kůže
mlhou zahalená
vášeň muže...
Hluboké temné lesy lásky
nespočtená léta kmenů
směšných starostí vrásky
vodopády nekonečných vjemů.
Stačí jedné sekery
její bolestné údery
závistivá, krutá, hloupá
na sebemenší slovo skoupá
ta, jenž po teplu tolik touží
po tom, co si nezaslouží
zimnici přivede
hořící plamének porozumění uhasí
sfoukne
odvede
Počasí se náhle prudce změní
a kmeny opět hoří
zas v bolestném tom opojení
propletené se navzájem spalují
bolestné nářky
výtky padají
ted´už jim není pomoci
popelnatí jejich kůra
jehličí i ty papírové vrásky
inkoustové "ve zdraví i v nemoci"
odpuštěny všechny prozrazené lásky
Konec smutný
přitul se tedy blíž má lásko
světlo vypni
má lesní krásko
vonící čerstvým jehličím....