|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Pokud bychom postavili na startovní čáru člověka, geparda a myš, vítěz v běhu na sto metrů by se mohl jevit předem jasný. Avšak první pokus byl šokující. Po následném vypuštěním všech tří exemplářů z klecí, nastal unikátní zvrat. Gepard roztrhal člověka. Následně se tato rychlá šelma natolik nasytila, že spokojeně usnula. Vítězem se nestal nikdo, protože myš se schovala do děr v zemi. Výsledky byly anulovány. K novému závodu se však nepřihlásil ani jeden zástupce lidské rasy, byť dobrovolníků na straně gepardů byl nespočet.
Nicméně pokud bychom chtěli hovořit o opravdové rychlosti, stačí zamířit do parlamentu. Někteří poslanci dokáží na trase Praha – Brno vyvinout rychlost až 212 km/h. Samozřejmě, že s použitím svých automobilů, které si zakoupili za celoživotní úspory.
Proti mému osobnímu zážitku je však poslanecká rychlost ničím. Když jsem nakupoval v jednom pražském supermarketu, ozvalo se, že v sekci lahůdek probíhá padesátiprocentní sleva. Následná rychlost přesouvajícího se davu ve směru slevy mi nejenže odvála nákupní vozík, ale také zcizila peněženku. Když jsem byl krádež nahlásit řediteli podniku, zažil jsem rychlost stokrát větší. Ani jsem pana ředitele neviděl, a už jsem byl informován, že si tento problém musím vyřešit sám.
Asi nejmasovějším příkladem, kdy se lidé dožadují daleko větší rychlosti, je posledních deset minut strávených v zaměstnání. Zde můžeme vidět konfrontaci dvou stupňů rychlostí. Do kýženého konce pracovní doby se čas vleče jako nikdy předtím, po překlenutí této hranice nabírá rychlost tryskového letadla.
I ve sportu je rychlost důležitá. Ale po jednom incidentu v hokeji jsem pochopil, že není rozhodující. Jeden ze subtilních útočníků pronikal velkou rychlostí do soupeřova pásma. Proti němu vyrazil dvoumetrový obránce. Když došlo ke srážce a sečetly se obě rychlosti, výsledkem byl otřes mozku a krev na ledě.
Nejdůležitější je rychlost při přecházení přechodu. Maminka na jedné straně, děti na druhé. Děti se rozběhnou za maminkou přes silnici. Ta, poté co spatří rychle se blížící auto, křičí: „Rychle, děti, ať se vám nic nestane!“ Otázkou zůstává, jestli spolujezdec sedící v autě, které se přibližuje k přechodu, neříká řidiči: „Rychle, ještě je stihnem …“
|
|
|