Je ráno,slunce se právě probouzí do zpěvu ptáků,je ráno a pryč je úplněk té poslední noci vládce jen duha na obloze zbyla po nočním dešti. Jen musí poklesnout mlha co město večer přikryla a tvé vlásky se budou lesknout ve třpytu slunce které si pročísneš a na mé dlaně padaj kapky z večerného deště.
Ty muj anděli,proč jsi přivedla podzim,Tvé vlásky usychaj pod slunečním svitem a ranní vánek jim pomáhá a růže svuj květ rozvila když večer jej zavřela před TVou krásou. Ve vzduchu je cítit sníh který napadá na TVé vlásky a já jej budu rukou ztírat,zatím však se do Tvých vlásků zapletl list,který se vydal s vánkem na dalekou cestu.
Snad ten básník to změní,jen čekáš a hledáš ty své sny z dětství,když jak malá holčička sis hrála na princeznu a měla celý svět u nohou. Ted stojíš pod sluncem a v hlavě trocha poezie,zatím všek tma a bělost od Marie,která je na medailonku. Jen anděl stojí sám a pláče štěstím a jen básník zas neměl štěstí pokazí vše tak sám a opuštěný stojí na místo radosti jen smutek a pláč.
Dost jen zázrak stačí té jeho změně,muj anděl mi svítí na mé řádky denně,tak jen listí ve větru poletuje,já stojím jen s andělem který mě odvádí na tu mou cestu. Ten ztracený čas života kdos říká tak žij a piš zas jde život dokola sic neutečeš minulosti.Jen můj anděl co se v dešti skryje pak jak první čte mé řádky poezie
|