Páteční polibek

Jan Ištvánek 2001

Jsi jak černá madona,

jenž shlíží na mě očima,

temnýma jak uhel sám,

jak já rád tě mám.

Samotný pohled na tebe

a na zádech mi mráz zazebe,

pouhý přátelský dotyk tvůj,

jakoby šeptá navždy tu stůj.

Páteční něžný sladký polibek

a ze srdce vypad mi náhrobek,

na něž tesal nesmrtelný kostěj,

do smrti nechť si pustej.

Růžové psaní z plamene,

kus černého vlasového pramene,

krásná vzpomínka z  minule,

každý rád vzpomene.

Krásného těla smyslné pohyby,

temných šatů vnadné záhyby,

každý žárlivě závidí,

snad si mě taková pořídí.