Návštěva
Přichází noc a ticho, ten nezvaný host
tu zůstává, má přítelkyně.
Stromy šumí nad námi, tak monotónně,
potřísněné bledým svitem měsíce.
A ty tu čekáš, čekáš na ozvěnu dne.
Hlasy, křik, pláč, smích-to všechno utichlo
a ted existuje jen v tvé hlavě.
Snad neomrzí tě má přítomnost
v tvém objetí světla.
Zahřívá mě a plaší stíny, co okolo nás létají
a padají na zem v kapkách deště.
Mokrá ulice se v tvém světle
mění v pozlacenou cestu .
Tou cestou tě opustím.
Víš, se zavřenýma očima,
aby mi neuteklo to poslední kouzlo okamžiku.
Tak sbohem, má přítelkyně .
|