I.
leháš si po mém boku
směrem k oknu
obkročmo na polštář
dneska ne
významně koukám na strop
dřevění mi pravá
jak se snaží přemluvit levačku
že to na ni není
je to k vydržení
II.
sedím nahý v hale a čumím do zrcadla
a z nudy sčítám čísla
na svým ciferníku
kdyby ten telefon zazvonil
asi bych se vylekal a zakryl se nedělním Bleskem
život je divadlo a člověk herec
sedící v první řadě
III.
jde řada otloukánků
otloukánek jedna
otloukánek dva
otloukánek tři
a ten vpředu zavětří – jde o jednoho víc
no nic
jde řada otloukánků…
IV.
je konec
ono se to lehce řekne
těžce polkne
i ten, který zrovna prošel kolem
je konec a konci je to líto
a tak nám náhradou hledá
začátek
stejný jako je on sám…
