Stál na tom samým místě,
jako před rokem,
hleděl na listopadovou pochmurnou oblohu
a čekal na ně.
Hledal je v průhledu mezi železným zábradlím,
stříškou u stánku a betonovým komplexem
autobusových zastávek, obchůdků a metra.
Kde jsou ?
Předvánoční laskaví andělé.
Možná je odradila šedivá nálada
silnic, domů a lidí...
Vždyť je stále čas,
ještě mohou sestoupit
tam odkudsi z nebe
do našich myslí a hlavně srdcí.
Nebetonových.
Zahodil bílej kelímek
po dvou deci červenýho
a šel pryč.
Však zase přijdou.
Snad s prvním sněžným nádechem.
Usmívající se Předvánoční andělé.
29.11. Léta páně 2003
|