|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Byl to rok co se tvářil,
že má třináct měsíců
a přitom nikdo o tom netušil,
naprosto nevěděl.
Kytky jistojistě vadly na balkoně
a jejich vůně se šířila
do celého sídliště.
Bylo však veřejným tajemstvím,
že se je snažila potají
zalévat žena z posledního patra,
den co den
svýma slzama.
a přestože to byl tak divný rok
(psal jsem už výše, se třinácti měsíci) -
dopisy chodily ještě dříve,
než byly napsané
voňavé
- a někdy (bohužel) i prázdné.
Do posledních řad
nemocnice...
- modravé světlo se odráželo v silně nalíčených rtech
zdravotních sestřiček -
...útulku pro mladé.
Zavládlo s jejich příchody ticho,
přerušované zbabělým pípáním odkudsi ze
sálu,
pro hosty.
I nezvané.
Nemůžeš celý život tvrdit, že mě neznáš,
ani kdyby to byla pravda
protože má bláhová náklanost,
se vždy odrazí
i v hladinách -
rozbitých písní.
Děvče troufám si říct
asi umírám (ne není to pravda)
vyřvávají bláhoví filatelisté
někdo jim přepsal do žurnálu,
tvé oči
a mé svědomí.
Tak si klidně nevěř,
že stýská se mi.
|
|
|
