Míjel jsem stovky tváří, plných prázdnoty

když  chodbou jsem se ubíral...

Čekali v zástupech , rameno, loket, pěst i lest

Viděl jsem malého chlapce, do školy by chtěl jít

...ale mezitím poznal svět

Spatřil jsem obličej Meg Ryan, její oči

svůdně hleděly z papíru na všechny kolem

Psal se rok dva tisíce tři

Minul jsem žebráka-houslistu co neuměl hrát

nic jsem mu nedal,

jeho tvář byla stejná jako všechny kolem

Cítím tlukot srdce ve své hlavě

Pro sebe si vyprávím svůj příběh

Nikdo nic neslyší, když noříme se do tmy

Nikdo nic nechce slyšet…