Země jak mušle, mušlemi je přeplněná.

Růžoví hlemýždi v ní ticho spásají.

Záhonem skutků ústa otevřená,

některé uschnou jiné dozrají

Údělem zahradníků víra je a čekání.

V ulitách mlčení jsou hlasy zavřené.

Než rozváže je světlo setkání,

šlahounem ticha budou spletené

Po kmenech hlasů stonky vět se vinou.

Do hlíny rozhovorů slova sázíme.

Pak vlhké lusky rtů se otevřou

a hrášky slov se skoulí do uší.