A křičela mi to délka tvých vlasů
a mínila to tma pod tvýma očima
a šeptali to ptáci pošty našich slov
jak dlouho jsi tu nebyla
A tikalo to těžké ticho okolo
a četla jsem to v mžikání tvých řas
a smálo se tím všechno, co dřív nesmělo
jak tě tu nechtějí zas
A viděla jsem tvoji dnešní podobu
jak provléká se pod mým děsným snem
jak rozlepuje v noci moje víčka
a vytrácí se s každým dalším dnem
Jak Bartókova hudba u svatého Judy
jak dotek veršů z cínu, které studí
a pohled z okna pruhují mi mříže
a za konečky prstů chytáš mě
Jak sťatá hlava pocítím tvůj vlažný klid
a k zemi budu dopadat tak měkce
a kroužit budu jako věčný škarohlíd
jak sťatá hlava na těle, co nechce.