Princ se žení. Knížecí svatba je úplně utajená, knížecí rodina se schází na malém parkovišti v polích. Svatební kytice, co bude předávat princ nevěstě, je až z Prahy a plná růžových růží.
     Kolona aut se dává do pohybu. Jedou pomalu, ještě pomaleji přejíždějí most vysoko nad řekou, krajina tady připomíná Aljašku.
     Princezna bydlí v pevnosti, i kostel je opevněný. Kněz mluví o řádu věcí, princezna k tomu v nebi tančí Marii a apoštolům. Marie se raduje, její zástup se zvětšil. Z kůru se line andělský zpěv, svatba vychází z kostela.
     Mladík se ptá hezké blondýny: "A co ty, že jsi tady? ty jsi s nima příbuzná?"
"Prej je to moje sestřenice, dozvěděla jsem se to dneska ráno," opáčí blondýna s neurčitým pohledem.
     Hostina je v rychtárně, u vchodu je nápis Švýcarsko, ale ve svatební síni visí českomoravská vlajka a gobelín s obrazem Národního divadla v Praze. "Ještě by tady měla viset francouzská vlajka," říká někdo z princovy rodiny. Ale na půlce stolu princezniných příbuzných se mluví anglicky.
     Ženich a nevěsta spolu stále tančí, znějí slova starých roztomilých písní. I ostatní se k tanci přidávají. Nakonec zatančí i pan král, prý umí jenom rokenrol.
     Ve světě nikdo ani netuší, že se konala knížecí svatba. Ve

zprávách se probírají důležitější věci: Monako vede francouzskou ligu.