Florenc
Autobus mi pojede až za hodinu. To se mi stává příšerně často, skoro celej život. Chodím dřív než včas. Co teď? Rozum mi velí utratit pár drobáků, a jít si ulevit.
Otevírám dveře, a jako mimochodem házím babě do okýnka čtyři koruny. Ať se zadusí. Taková zlodějina. To sou snad jediný hajzly v republice, který od revoluce neprošly rekonstrukcí. Hnus, všude naflusáno, čmáranice po zdech, zažloutlý umyvadla, hnusný trubkty k mušlím. Stojím vedle chlapa, kterej si cáká lachtana. Tak se říká činnosti, těsně než lze chcaní považovat za skončenou věc. Jenže ten debil se divně naklání a místo aby čuměl do stropu... Čumí směrem na mě. No, von vlastně čumí na mýho kámoše. Čumí i na kámoše mejch kolegů ve chcaní. Von si necachtá lachtana. Von si ho bohapustě honí. Honí si péro na veřejnejch hajzlech, a co je nejhorší... To je v prdeli!
Takhle rychle sem si lachtana nevycachtal co pamatuju. Tlačím si do dlaně tekutý, hnusný mejdlo a meju se. Kroutím hlavou, no to je debil! Sem venku. Co dál? Jídlo. Z prosklený lednice vytahuju plechovku s nápisem Sprite, příjemně chladí. Do prdle, já sem chlemej. Plechovka se válí na zemi, a ta ženská na mě blbě čumí. To je jedinej důvod proč si nevezmu jinou. Blížím se k pokladně. „Co si přejete pane?“ „Támhle tu placku se sýrem a šunkou“, povídám. „Díky.“ už se celej třesu až mi ta kreténská plechovka stříkne do ksichtu.
Sedám si na lavičku, co nejblíž odjezdu. Před tím sem si ještě koupil nějaký čtivo, a tak si kurvím žaludek, když mlaskám a luštím písmenka. Plechovka nevystříkla, na rozdíl vod toho lůzra u mušle. Hajzl! Do odjezdu mi zbývá tak patnáct minut. Už zase potřebuju.
Tentokrát, pro jistotu, podávám babě bůra. „Kabinku.“ „Pane buďte statečnej, je obsazeno“, pobaví mě baba, a podává mi kousek papíru. Čekám. Někdo splachuje. Vypadá slušně, po tom tam klidně můžu vlízt. Přeci jen se usadím. Ještě prohlídnu prkýnko, debilní popraskanej plast. Na zdi jsou telefonní čísla a ještě debilnější nápisy, než u vchodu. Všechno je to takový hnědý, kromě toho co bylo původně bílý, to je žlutý. Do odjezdu mi zbývá asi jedenáct minut. Můžu se na něj vysrat, na hajzla!
Drahý Henry, jak se asi cítily všechny ty holky v tvých porno-časopisech? |