Jen bezvládný jak padlé pero
Jak kmen vichřicí svržený
Ležím tu zdrcen – duch i tělo
Jak stroj pochybný stržený

Tvá slova vahou pevnou zněla
Zítří den začnu svítáním
Dám z hradeb svých
snést hněvu děla
Skoncuji rázně s rouháním

Tak silně neochvějně zněla
Jak plechy lodi kryjící
Však vůle krátký život měla
Loď v písčinách zřít zející…

Nebudeš žádat cizí statky
Boha jednoho budeš ctít
Teď všechno bys chtěl vzíti zpátky
A novým hříchům nechat znít?

Na zítřek vstoupím v nová jitra
Slovo dobré dám poznat všem
Lepším se stanu hned od zítra
Zítřek se zachví tíhou změn!

Je kalné ráno po poledni
Prach na okně uvěznil slib
Jen na mě Bože nepohlédni
Kéž skončím u kořání lip!

Na skládkách plané řeči leží
Na skládkách provinilých slov
Běda: láska mi nenáleží
Sup se zájmem by do mě klov’

Já jiný lepší nežli včera
Já Bože tobě chtěl se dát
Pak zazněla úkladná střela
Ďábel se o mne zkoušel prát

Cihlu na cihlu klad’ jsem stěží
Teď na ničem už nezáleží
Můj domek všecek vetchý spad’

Kdos zanotoval tesknou píseň
Však já na to – jdu stavět hrad
Já milující ssutiny…