Úlomky snů
mokvají pod koberci
z mokrých prostěradel
Těla v nich zabalená
už ani nedutají
volala o pomoc – kdysi
Naděje drtí kuchařky
v Petriho miskách
ráno do čaje
Co na tom že čaj
tu nikdo nepije
vylévám slzy
Hledám v paměti okno
chci se dívat ven a
ještě aspoň jednou dýchat