|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Zapomněl jsi snad?
Spalující žár udusaných cest
a nekonečné lány
kukuřice
ráno jako večer
krok za krokem
kilometr za kilometrem
tou zemí podivnou
a všude, všude prach.
Zapomněl jsi snad
jak jsi s úlevou vítal déšť,
a pak se po kolena
bořil v blátě
které mlaskalo
jako nechutný žrout
a polykalo tvé tělo,
po dva dlouhé měsíce
kdys neměl kousek suché
uniformy?
Zapomněl jsi už
na ten strašný den
kdy poprvé, jen nesměle,
sychravým ránem
přilétly první vločky,
poslové smrti,
předzvěst konce,
konce nadějí,
konce života?
Navěky bude tě budit
smrtelný strach
jako tenkrát
když mrazivou noc
prořízlo mohutné Uráá
a pak ta strašná řež
a hory potrhaných těl
jako bys loutky poházel
na předprseň zákopů,
pach smrti
který otupil tvé smysly.
Dají se zapomenout
zoufale nechápavé oči koní
zkosených dělostřelbou
a zlámané šavle kozáků?
Vši a blechy a filcky…
Zapomněl jsi snad
na ohořelé údy
prosebně čnící k nebi
a na ten šok
když nebe nepomohlo?
Pro ten srdceryvný křik,
který ještě dnes
budí tě ze sna,
už kvůli sobě
slib
že nikdy nezapomeneš.
****************************************
Pacince |
|
|