2.2.2004 – Pondělí – 16:03 – Doma – Oběť nonšalance…

   Oběť nemístné náladovosti postarších profesorů. Se zadrhávajícím hlasem a s rozklepanými koleny napospas absolutní moci a chuti rozdrtit v rukou titěrné tělo zmítajícího se studentíka. Neuvěřitelně dlouhé vteřiny bezmoci a lapání po vzduchu i po slovech ohodnocené jen nonšalantním pohozením hlavy, za kterým následuje nezájmem znetvořenou grimasou vyřčené: „Za dva.“ Bezohledná lhostejnost k tomu tvorečkovi, který se před ní topí ve vlastním potu. Vždyť koho zajímá, že tomu obětoval dvě hodiny a řekl jí úplně všechno, co chtěla slyšet? Dneska prostě nemá náladu dávat jedničky, smůla…