Vzpomínám, ...

Odrazy mrtvých defilují na plátně mých zavřených víček, jeden za druhým po pořádku. Jen někdy se roztančí- radostí, že na ně právě myslím?, či aby se , marně, pokusily změnit pořadí?

- První svíčka byla zapálena už tak strašně dávno, ... můj nejvěrnější přítel a trpělivý starý ochránce. Měla jsem Tě mít víc ráda?- Zůstal bys?

- Druhá svíce vzplanula za pouhé měsíce. Má jistoto ...

Stále čekám, kdy se vrátíš a s úsměvem se omluvíš: "Tahle cesta byla trochu delší, ale už jsem zase DOMA!"

- Další zápalkou jsem škrtla až po létech...

Odešlas tiše a předem nás na rozloučení sama připravila. Loučím se ... vím, že teď je Ti líp. Splnilo se Ti přání.

- Následující přišla s mými narozeninami.

Neočekávaně... šok. Ještě ani nedozněl Tvůj smích v mých uších a měla bych pochopit, že už nezazní? Jak?

- Vosk ještě neztuhl a pomalu stéká nový. Po dvou měsících škrtám opět. Pozdě - promiň dřív jsem nevěděla! Nebavilo Tě žít, já vím... říkals, že nemáš proč... Snad proto to už tolik nebolí.

Jen žes byl dlouhé dny pryč a nikdo nezavolal,

nenapsal:"...máš zas o člověka míň..."

Už nechci kupovat další svíci, ale budu muset, vím.

A jednou možná, snad někde doprovázen tichou vzpomínkou vzplane knot i za mne.