Přepravní box.

(Pokus o detektivní povídku z dostihového prostředí á la Dick Francis)

Jmenuju se Andy a dělám u dostihů. Nemyslete si však, že jezdím na koni. Chraň Pán Bůh ! Tuhle parádně nebezpečnou dřinu vobčas plnou krkolomnejch pádů mají čest dělat jen slavní páni žokejové, dávajíce přitom napospas Osudu svý ušlechtilý krky. Já sem jenom vobyčejnej šofér náklaďáku. Řídim přepravní boxy, vozim koně na dostihy a mym úkolem je mimo jiný se s nima nevybourat. Koně jsou mnohdy cennější a bejvaj pojištění na vyšší částku, než má celej koňskej náklaďák.

Koně vozim maximálně po čtyřech nebo po šesti, podle toho, jakej typ koňskýho náklaďáku mi šéf přidělí. Vono se tomu verglu správně řiká "přepravní box pro koně", ale v podstatě je to prostornej kamion. Akorát s tim musíte jezdit vopatrnějc, když vezete živej náklad.

Mým šéfem je Jerry Lamont. V mládí prej bejval žokejem, ale nepříliš slavným. Pár dostihů sice vyhrál, ale nikdy mu nesvěřili nějakýho skutečně dobrýho koně, s nímž by mohl zaujmout čelný místo v pořadí nejúspěšnějších žokejů...   nebo se pan Lamont do příslušnýho sedla sám bál posadit, dobře věda, že špičkoví koně běhají mnohem rychlejc než ti vobyčejní, "nešpičkoví"

Jerry ještě nebyl ve věku, kdy se s aktivním ježděnim končívá, ale zdědil po tetičce tučný obolus, což podstatně změnilo jeho život. Své sedlo odhazujíc v dál, vykašlal se Jerry na závodní ježdění a nějakou dobu přemejšlel. Vo životě a tak podobně. Tohle se mu pravděpodobně vyplatilo. Původně se totiž chtěl stát trenérem (jakým jiným, než věhlasným), jenže si uvědomil svý žokejský "úspěchy" a včas zařadil zpátečku. Ze zděděnejch peněz si koupil dva "koňský kamiony", najal dva řidiče a začal vozit koně na dostihy. Pozdějc svou firmičku ještě rozšířil o dvě sekretářky, několik dalších kamionů a řidičů a mimo jiný taky o moji maličkost.

„Andy, pojedeš k trenéru Ambrosemu a vod něj povezeš tři koně na dostihy do Essexu. Jeden z těch koní je Aldebaran - horkej favorit hlavního dostihu. Moc nerad bych slyšel, že ste měli cestou ňáký potíže nebo že ste se vopozdili. Auťák máš v cajku, tak snad abys pomalu vyrazil. Je akorát čas.“ povidá Lamont. Šéfům se nevodporuje a já k tomu ten den vlastně ani neměl důvod. Vyrazil jsem tedy k Ambrosemu sám - jen já za volantem. Vo koně a vo jejich vodbornej doprovod se přece postará trenér. Vždycky to tak dělal. Všichni trenéři to takhle dělali...  Lamont vlastní stájníky vůbec neměl.

Zatímco stájníci zaváděli koně do dopravního boxu, pozval mě Ambrose na čaj. Trenér je samozřejmě náš zákazník a proto sem ani nemoh' vodmítnout.

Tři stájníci byli v prostoru pro koně (jeli vlastně přímo s nima) a dva další seděli se mnou v prostorný řidičský kabině. Nikdo z nich neměl oprávnění řídit přepravní box, ale to vůbec nevadilo. Plánovanou vzdálenost sem musel zvládnout za volantem sám. 130 kilometrů jedna cesta - na takovou miništreku se nikdá druhej řidič nebere.

Bohužel, asi po 50 km jízdy se se mnou začalo něco neobvyklýho dít. Musel sem na silnici zastavit, vylízt a jít jakoby na záchod - teda na malou. Tohle se při dalších 40 km vopakovalo asi pětkrát. Vyčural jsem mnohem víc, než sem ten den vůbec vypil. Cejtil jsem se čim dál, tim hůř. Náš cestovní průměr porád klesal a hrozilo, že do Essexu ve stanovenou dobu - tři hodiny před startem dostihu - nedojedeme. Když nám na 105.km začla ucházet jedna pneumatika, bylo už jistý, že dostih zmeškáme. Rezervní pneumatiky na discích sem pochopitelně měl, ale tři z nich byly buď prázdný nebo mi je někdo vypustil. Možná záměrně, takový věci se mi totiž nikdá nestávaly. Už sem ten Essex nemoh stihnout ani zázrakem Božím. Zavolal jsem proto mobilem svýmu šéfovi, teda Lamontovi. Snažil jsem se mu všechno podrobně vysvětlit.

„Zatraceně, Andy, seš si jistej, že tebe nebo Aldebarana někdo podtrh' ?“ útočil Lamont.

„Skoro jó, šéfe. Dyť já tuhle štreku jezdim dost často. Podle mě si někdo zvlášť nepřeje, aby Aldebaran vyhrál. Nepřeje si to tak moc, že mu radši nedovolil vůbec na dostih dojet. Můj dojem, samozřejmě.“

„Můžeš mít pravdu, Andy. Dopovat koně je dneska profesionální sebevražda. Testy už sou exaktně přesný - de přece vo obrovský prachy na sázkách. Mnoho lidí si na Aldebarana vsadilo už předem a na samotnej dostih čumí v televizi. Ale sabotáž na přepravním boxu a podezřelá nevolnost řidiče - to už se prokazuje obtížně. Máš na někoho podezření, Andy ?“

„Trochu, ale dva stájníci slyší, co vám tu řikám do mobilu. Sem tak slabej, že ani nemůžu vylízt z kabiny. Už bych se nevyhrabal zpátky. Já už dál nepojedu, pane Lamont. Prostě nemůžu. Nejsem ve stavu řídit tak velkej vůz. Můžete ňák zařídit, aby sem přijel doktor ? A taky náhradní řidič. Já už sem hotovej Lazar !“

Poté sem vysvětlil Lamontovi, kde naše jízda tak neslavně skončila.

„Tak jo. Přijedou z bezpečnostní služby Jockey-klubu a doktor mezi nima bude. Sám mu řekneš, co má hledat.“

„To teda neřeknu, pane Lamont. Já to totiž zatim nevim.“

„Tak na co doktora potřebuješ, k čertu ?“ vyzvídal šéf.

„Já mu to rači řeknu, až sem přijede.“

„Jsem doktor Sanders, pane Andy. Jaké máte potíže ?“

„Cejtim se nesmírně unavenej...  ale už se to nezhoršuje.“

Pak sem samozřejmě pověděl Sandersovi o tom svým zatraceným močení.

„Jako byste snědl nebo vypil diuretikum. Pravděpodobně vám ho podali bez vašeho vědomí. Jenže já to musím prokázat, abych dal podnět k řádnému vyšetřování. Naberu vám vzorek krve. Souhlasíte ?“

„Jistě. Proto jsem vás přece nechal zavolat. Pak mě nechte dopravit domů. Přijede sem odpočatej řidič a přepravní box odveze k Ambrosemu.“

„Vy se cítíte nějak mimořádně zle, pane Andy ?“ zajímal se Sanders.

„Akorát sem slabej jak moucha. Už aspoň hodinu.“

„Krev na kontrolu jsem vám už odebral, tak vypijte tuhle minerálku. Pijte pomalu, ale hodně. Já vám nechám obstarat další pití. Co jste předtím nuceně vymočil, musíte teď nějak doplnit. Já už tuším, co vám chybí. Vlastně mám téměř jistotu. Jenom neznám látku, která vaše potíže vyvolala. Její zbytek však najdeme v krvi.“ prohlásil doktor Sanders.

—

„Zdravím vás, pane Andy. Už mám výsledek. Někdo tajně vám podal Hydrochlorothiazid. Ztratil jste sodík, draslík a zejména hodně tekutin. Neumřel byste na to, dávka nebyla tak silná, ale někdo si nejspíš velice přál, abyste byl cestou nepozorný.“ povídal doktor Sanders.

„To souhlasí dost přesně, doktore. U Ambroseho mi dali vypít čaj, na to se dobře pamatuju. Možná to bylo v něm. Jenže jim to nestačilo. Pojistili se, aby se Aldebaran skutečně na hlavní dostih opozdil. Poničili mi pneumatiky, zatímco sem každou chvilku čural jako Amina. Možná i dřív. Já je přitom vůbec neviděl, že se mi hrabou v auťáku. Neměl sem čas sledovat, co se děje. Ale u Lamonta, teda u šéfa, tam sem eště měl auťák zaručeně v cajku.“

„Řeknu to Gallowayovi. To je šéf bezpečnostní služby. Mě však zajímá ten čaj. Znáte dobře rodinu trenéra Ambroseho ?“

„Často s jeho koňma jezdim na různý závodiště, takže snad něco vim. Co by vás zajímalo, doktore ?“ ptám se Sanderse.

„Potíže krevního oběhu u kohokoliv. Například vysoký krevní tlak. Nebo vodnatelnost nohou. Otoky. Všiml jste si něčeho takového.“ zajímal se Sanders.

„Jasně. July Ambrose, trenérova žena. Někdy má nohy vopuchlý jako trámy - vlastně skoro pokaždý, když ju tam vidím. Jiný manželky svejm trenérům pomáhaj. July kvůli těm votokům nemůže.“ povidám.

„Tak je to asi ona, kdo pravidelně bere Hydrochlorothiazid. Ten odvodňuje otoky nohou tím, že zbavuje organizmus nadbytečné vody. Manžel jí pravděpodobně pár tabletek sebral a dal vám je do čaje. Příznaky tomu odpovídají, dokonce bych řekl, že to s dávkou trochu přehnal, ale nedokážeme mu to - pokud na něj Galloway něco chytrýho nevymyslí. On je u Jockey-Clubu něco jako vrchní detektiv. Já jsem jen vobyčejnej doktor.“ zasmál se Sanders.

„Jak to, že mi odebíráte z prstů prach ? Nic tím nedokážete !“ rozčiloval se trenér Ambrose.

„Spektrální analýza dnes už zvládne hodně. Sebereme i vzorky prachu v místnosti. Prohlédneme nádobí. Vlastně si ho raději vezmeme s sebou. Je to jistější.“ řekl klidně Galloway.

„Jen si poslužte.“ zasmál se nervózně Ambrose.

„Vidím, že se tady pečlivě uklízelo.“ poznamenal Galloway.

„To se u čistotných lidí občas dělává.“ odrazil ho Ambrose.

„Vydejte nám všechny hadry a taky vysavač. Podíváme se dovnitř.“

„Nepodíváte se už nikam. Nejste policie.“ vykřikl Ambrose.

„That is no problem for us. Policii sem jednoduše zavoláme. Raději rovnou kriminálku, protože nejlepší experti na mikrostopy jsou oni. A jsou rádi, když jim přihrajeme nějaký nadějný případ. A oni nakonec najdou, co hledáme my, pane Ambrose ! Věřte mi, že to najdou !“ řekl přesvědčivým tónem Galloway.

„Nevolejte nikoho, pane Gallowayi. Našli by zbytky léku ve filtru vysavače. Přiznávám, že jsem panu Andymu podal čaj s Hydrochlorothiazidem, aby měl cestou potíže a nedojel. Sabotáž na pneumatikách provedl můj stájník Morrel. My jsme si totiž vsadili u Binhamma, že Aldebaran nevyhraje. S Binhammem to bylo předem domluvený, takže moh přijímat sázky na Aldebarana zcela bez rizika. O zisk jsme se pak rozdělili. A ten byl mastnej, protože na Aldebaranovu výhru si u něj už předem vsadilo spouta lidí.“

„Zavolejte tedy Morrela a podepište přiznání. Binhamma písemně obviňte. Jak asi víte, k soudu tyhle věci nedáváme, ale před disciplinární komisi Jockey-klubu půjdete všichni. Jistě tušíte, co vás tam čeká.“

„Vím. Samé nepříjemnosti. Pane Gallowayi, nabízím vám deset tisíc liber čistá ruka, když na celou tuhle věc zapomenete.“ řekl zkroušeně trenér.

„Koním možná rozumíte dobře, ale špatně se vyznáte v lidech, pane Ambrose. Za ten nabídnutý úplatek vám seberou licenci doživotně. Budu před disciplinární komisí svědčit proti vám. Na doživotní dištanc tohle stačí.“ řekl vážným hlasem Galloway.

„Pane Andy,“ řekl opatrně Galloway. „Vy jste nám nejvíc pomohl svým svědectvím o podezřelém šálku čaje. Konzultoval jsem tu věc s doktorem Sandersem a museli jsme spoléhat na Ambroseho špatné svědomí. Ten hlupák si totiž neuvědomil, že i kdyby policie v jeho domě zbytky Hydrochlorothiazidu našla, mohl by se snadno vymluvit, že jeho ženě jedna tabletka upadla a že ji někdo rozšlápl. Třeba i ona sama. V takovém případě by ani nález zbytků Hydrochlorothiazidu ve vysavači nebyl žádným pádným důkazem. Musel jsem jít na Ambroseho pořádně ostře, aby neměl čas si srovnat věci v hlavě. Patrně byl překvapen tím, že na něho padlo podezření tak brzy. A to všechno jen díky vám, pane Andy. Jménem Bezpečnostní služby Jockey-klubu vám mohu na tuto sezónu zajistit vstupenky na všechny dostihy letošní sezóny, které si vyberete.“

„Z toho asi nic nebude, pane Gallowayi. Já přece ty koně na dostihy vozim a zatímco voni závoděj jako zběsilý, já ve volným čase prohlížím káru, protože jako každej řidič kamionu jsem napůl automechanik.“

„To je tedy smůla. Vy se na dostihy vůbec nedíváte, pane Andy ?“

„To jsem přece neřek'. Mám v auťáku miniaturní televizi a koukám se na ni... pokud je auťák v pořádku a pokud ten dostih ňáká televize přenáší.“