|
|
|
| |
Otevřel jsem oči a uviděl hřívu. Tedy vlasy. Dveře z ložnice byly otevřené a tak jsem mohl pozorovat jak paní Marlena snídá. Nevím jakého je znamení,ale jsem toho názoru, že Lev a to nejen kvůli hřívě. V krátké známosti s touto fyzicky i opticky křehkou vytáhlou blondýnou jsem se, i přes své dva metry, cítil jako malá vykulená antilopa. Netuším, zda se hodím ke Lvům, ale narodil jsem se v září a tudíž jsem Panna, ačkoli můj zadek po včerejší noci křičí hodně hlasitě něco úplně jiného.
Klečel jsem jako pes na velké bílé posteli, ze zadku mi vytékal kdysi chladný lubrikant, zahřátý mým tělem na teplotu spermatu, a stékal po nafouklých koulích až dolů.
Paní Marlena seděla v kuchyni „oblečená“ v krátkém župánku a já obdivoval její nádherné, mladé a přesto půvabně vyzrálé tělo, přestože jsem jej jako muž zatím nesměl poznat. Když se nad tím zamyslím, od doby, kdy jsem ji potkal pochybuji, kdo z nás dvou je více mužem. Ona koule ke svému mužství nepotřebovala, nosila je nejspíš někde v hlavě, ale každopádně je měla moc ráda.
„Vstaň, už tam nemusíš klečet,“ zavolala na mně, když zjistila, že ji pozoruji a dala kolena od sebe. Na talířku měla lesní jahody, slehačku a dvoje šedavá varlata.
Tuto pochoutku si dopřávala každý den, někdy dušená s mrkví, jindy lehce osmahnutá či místo bramborových kroket jako přílohu k rybě. Měla jich plný mrazicí box, prý od bývalých milenců.
Vstal jsem a v útrobách mi zacukalo. Celou noc mne ojížděla obrovským umělým penisem, který měla připnutý kolem pasu. Nejraději bych teď velkou potřebu po nějaký čas vykonával ústy, jistě by to v mém stavu bylo příjemnější.
„No oblíkej se, neubudu se ti věnovat celý den, zítra mám narozeniny, tak přijď v jedenáct, uvařím něco moc dobrého a ty mne snad na oplátku taky něčím příjemně překvapíš.“
Spěšně jsem se upravil a zmizel z toho podivného bytu, aspoň pro dnešek, ovšem husí kůže mi už zůstala.
Dlouho jsem přemýšlel, co bych jí tak asi mohl věnovat, aby mne neponížila výsměchem. Nakonec se ve mně ustálil jeden nápad.
Když jsem pak druhý den zazvonil, byla oblečená a nezvykle příjemná: „Pojď dál, to je dost, že jsi tady, k obědu bude i dušená mrkev,“ řekla mi na uvítanou a já nasál vůni pozvolna se dusící kořenové zeleniny. Pak pohlédla na krabici ovázanou mašlí a usmála se. Jako by tušila, že jsem dovnitř uložil škrtidlo a lékařský skalpel.
|
|
|