|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Opouštění ohniště
Autor: huhu (Občasný) - publikováno 26.2.2004 (17:59:59)
|
|  |
Tak teda odcházím. Od toho ohniště. Prodlužuju to, ale jakmile máte cestu v myšlenkách a pocitech, je to už skoro, jakobyste šli. Starost o oheň předávám malé holce. Vyprávím jí o tom místě. Je zvědavá. Zvedám se nerada.
Na obzoru vysoké hory. Tak tam teda nepůjdu. Aspoň zatím.
Ohledávám pořád okolí svého dosavadního místa. (Džungli jsem nechala za sebou. Šelmy. Sem na otevřené prostranství se neodváží - mají takovou vlastnost - jakmile jsou uviděny, mizí ... aby zas v jiné podobě přicházely. Jasně.)
Je tu bláto. Nohy se mi boří a těžknou, ale vím, že tím projít musím. Přeskočit se nedá. S mou výškou. Někde za bažinami je louka. Ta třezalková. Tam jsme se potkali a tam jsem propadla tomu panickému strachu. Protože jsem tam tenkrát prostě přelétla. Musím po zemi. Teď. Znovu.
Louka - to místo dávných ohňů a bran, nezřetelných hranic zarostlých trávou. Víc nevím.
Asi bych se měla zout, ale zatím to nedokážu. Vysoké boty chrání mé zranitelné paty. Ještě je potřebuju.
Taky budu potřebovat nějaké nové nástroje. Ale ještě nevím, jaké. Nevím, co všechno budu muset udělat.
Je mi zima.
Je mi těžko - jak často se shýbám pro kameny. Kolik už jich s sebou vleču. Vzpomínky. Je těžké je nést, ale ještě těžší vyhodit ...
Uvařím tam polívku. Ta ti chutnala. A počkám, až sejdeš z hor. Jednou. Třeba ...
|
|
|
