Svítá...

Den sedl na větev

a zívá,

zívá...

" Bud´ pozdraveno,

krásné skřivánčí jitro, "

klaní se větev

a ráno,

vstanuvší z pelíšku,

přátelsky šimrá na bříšku.

Svítá...

Labutě mávly pelerínou

a na nebesích ručkou línou

sluníčko shráblo obláčky.

Jitro z nich spíchne za chvilku

pro víly noční košilku

a slušivý krajzlík do fráčku

motýlům,

ptáčkům zpěváčkům.

Svítá...

Den sfoukl náruč červánků,

že vybízely ke spánku,

smaží z nich mísu koblížků

pro zdravou ranní projížd´ku.

At´ slunce,

co si češe vlasy,

hned zjitra pěkně pochutná si.

Svítá...

Mihly se rybky v peřejích

a krajem zvoní lehký smích,

smích jitra kdesi ve větvích...

Vždyt´ šimrají ho na bříšku

větve

a vůně koblížků.