Dostavník
Jezero. Kolem něj cesta
kamením, blátem dlážděná.
Tajemná úzkost
tiskne a svírá,
stromy jen krčí ramena.
Pochmurno. Nad vodou mlha
skor dotýká se hladiny.
V mrazivém tichu
vtom kdosi pláče.
Zní dětský nářek nevinný.
Pláč sílí. Hledám u přívozu,
obcházím rychle celý břeh.
Nikdo tu není,
snad tamhle v lese -
a mráz mi přeběh´ po zádech.
Dostavník. Po lesní cestě
k jezeru tryskem uhání.
Celý je v černém,
chybí mu kočí,
dítě se z něho vyklání.
Pláč ustal. Jen teskné ticho
a mlha stoupá z hladiny.
Uprostřed stojí
dřevěný křížek.
A ch, Bože, nejsme bez viny.
|