|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
„Víte na světě je tak krásně!“
Zůstalo jen pár nedotknutých baráků, jinak všechno – kam se člověk podíval – bylo rozházeno a smícháno dohromady. Honosná vila teď ležela promíchána s vedlejším barákem chudých sousedů – cihly, sklo, ruce, těla, krev – už nebylo poznat, kam která část patří. Všechno vypadalo stejně. Všechno mělo stejnou hodnotu. Padal sníh a svou dekou všechno přikrýval. Mezi troskami stál stůl bez jedné nohy a na něm byla flaška vína – jakési Francouzské Chateau. Kolem byly tři židle na nichž seděli muži a popíjeli. Kiss and kill me sweetly...“klap“...Kiss and kill me sweetly....“klap“ ....Kiss and kill me sweetly zpíval hlas z gramofonu a jeden muž se zvedl, aby posunul přenosku. Uprostřed desky se na etiketě točil nápis Adore – muž desku vzal, otočil ji na druhou stranu a jehlu dal asi do čtvrtiny..........omise we‘ll be perfect....perfect se ozvalo a on si šel znovu sednout.
„Ach jo - na světě je tak krásně ...........a zvlášť,když hrajou pampkyni.“
Uslyšeli kroky a otočili se tím směrem. Vyšlapanou cestičkou mezi cihlami přicházeli tři vojáci s kulomety v rukou. Čelisti křečovitě sevřeny – propadlé tváře – gilotiny místo očí – granáty visely kolem pasu. Byla to takzvaná „doklízecí“ četa po včerejším náletu. Muži se nenechali vystrašit - měli pořád poklidné výrazy. Jeden vzal do ruky láhev s vínem a zvedl ji před sebe. Viděl je skrz láhev polámaně a znetvořeně. Vypadali, jako kdyby se stávali vlněním a přece ty ladné vlnovité „tvary“ naznačovaly něco ještě strašidelnějšího, než byli vojáci doopravdy. Když vracel flašku zpátky na stůl, proměnili se zase v obyčejné vojáky....Čelisti zavřeny – propadlé tváře – život v očích. Sklonili zbraně a vykročili k nim. Sedli si u nich na zem a kolovali flaškou. Smáli se. Byli v pohodě. Nezabili nikoho a neměli ani důvod..........
„Tak zatraceně krásně!“
|
|
|
