Ohlédnutí
Tak dlouho živ a přesto mlád se vracím směle k Vám má paní
hoden toliko citu Vašeho jak rozemletý v prach
se táži s bázní kolik vášně snese světlo ranní
a znenadání neodhalen pak rázem zmizí všechen strach
Přesto Vás žádám, nestavějte svůj půvab mým smyslům tolik na odiv
vždyť chudák snesu jen velmi malou dávku toho jasu
ve svém zraku a marně sebe ptám se jestli tak stejně jako dřív
já unesu všechnu tuhle Vaši krásu
Častokrát se jistím v přesvědčení, že znám už každičký svůj sen
a že stále ještě chápu všechna Vaše kouzla mimo něj i v něm,
tak jako tak mi stále chybí Vaše hrdost, pýcha, láska
a ve vlasech Vašich tmoucích hedvábný diadém.
Návrat můj tento po srdci žádá jen trochu málo pokory
před Vámi teď skláním se a mlčky skládám k Vašim nohám rudé růže
Přiznávám lhal jsem sobě, Vám a hájil špatné názory
následně pak litoval jsem a nikdy necítil se hůře.
Kolik svárů, vád a urputnosti my v dávné době spolu měli
to naše mládí a nedostatek rozmyslu hrály hlavní roli
My vzhlédnout každý k té druhé duši správně neuměli
teď přiznávám, že nezkušenost žhne a pálí, že staré chyby bolí