|
Odpusť mi
Brodíc se v bahně svou samotou
obklopen prázdnýma schránkama lidí,
zahlíd jsem úplně náhodou
s krysama ležet dítě tam v přítmí.
Do klubka schoulené
v špinavých hadrech,
žíly od vpichů zničené
zimou se třese a žije svůj trip.
Stojím jak z kamene
a v zádech mě mrazí.
To zraněné děcko od popelnic
mi vlastně není tak cizí.
V deliriu pomíjivých úspěchů
byl jsi mi na obtíž.
Jizvy mé zrady jsou hluboké,
nechceš mě, nevěříš.
Nevadí. Vídám tě každý den
a to mě hřeje,
že jsem zas objevil
malé dítě uvnitř sebe.
|
|
|